Ohlédnutí za Magickým Slunovratem v Avalonu - červen 2010
Začnu vyprávění trochu zpátky v čase, protože to k tomuto příběhu patří. Mezi letošním a loňským červnem je jakýsi světelný most, který vytvořilo přání mého srdce. A možná i vám toto vyprávění přinese inspiraci.
Když jsem v červnu roku 2009 opouštěla nádherné a malebné městečko Glastonbury v Anglii, nějak jsem věděla, že se sem znovu vrátím. Přivedla mě sem totiž vize, která se objevila v jedné mé meditaci. A příjezd do tohoto místa jsem vnímala jako návrat Domů. Velmi zvláštní a neobvyklé zážitky a vize, které jsem zde prožila, mě jen potvrdily, že jsem udělala správně, když jsem naslouchala svému srdci a své intuici a nechala se jimi přivést až sem.
A jak to tak bývá, „když si něco opravdu z celého srdce přejeme, celý Vesmír se spojí, aby nám naše přání pomohl uskutečnit“. Moje přání přivést sem sebou i další ženy bylo asi o kousek víc než jen pouhé přání. A toto přání mi přineslo setkání s Lili. Mladou a úžasnou ženou, která v sobě nosila podobný záměr jako já. Vesmír nás tedy propojil a vše se dalo do pohybu.
Postupně se nám začaly hlásit ženy, které si toto místo zvalo k sobě zpět. A tak se vytvořila skupinka nádherných a jedinečných bytůstek, z nichž každá sama za sebe by si zasloužila celý příběh…
Vnímaly jsme to všechny podobně, že naše cesta sem má ještě další a daleko hlubší smysl, než navštívit a poznat toto místo. Otevřel se před námi úkol – propojit mystický Avalon s naší krásnou českou zemí.
A tak začalo naše putování, naše cesta návratu k sobě, návratu Domů… O tom, že nad námi celou dobu stály a držely ochranu vysoce duchovní bytosti, vůbec nepochybuji. I počasí jsme měly jako malované a celou dobu našeho pobytu na nás krásně svítilo slunce.
Odlétaly jsme plné těšení 15. 6. večer z ruzyňského letiště a v Bristolu v Anglii nás přivítal nádherný západ slunce. Jeho poslední paprsky ještě pozlatily oceán, který nám ukázal svoji kouzelnou tvář během přistávání. Než jsme si vyzvedly svá zavazadla , na Anglii se snesla noc. Autobus nás vezl z letiště tou vlahou nocí plnou příslibů do Glastonbury – vstříc dalším zážitkům a dobrodružství.
Ve středu 16. 6. jsme se po probuzení a klidné snídani v našich útulných domečcích, vydaly společně prozkoumávat městečko Glastonbury. Jeho centrum a krásné malé obchůdky, plné čarovných věciček. Jsou tu na malém místě soustředěné všechny možné esoterické obchůdky, kde můžete dostat různé sošky, kameny, oleje, vykuřovadla, knihy, karty, šperky z polodrahokamů… a další věci, o kterých se vám ani nesnilo. To jsme si samozřejmě užily.
Odpoledne nás čekala návštěva Abbey - pozůstatky místního opatství, kde jsou údajně pohřbeni král Artuš a královna Ginevra. V jeho zahradách jsme se poprvé setkaly v ženském kruhu a oficiálně tak zahájily náš program. Každá z žen zde mohla vyslovit svůj záměr, se kterým sem přijela a podělit se o něj s dalšími ženami. Všechny jsme cítily, jak začíná působit léčivá energie tohoto místa a otevírá v nás to, co jsme sem přijely objevit.
Pak jsme se opět vydaly každá sama za sebe prozkoumávat tajemství městečka i jeho obchůdky, abychom se opět společně sešly k večernímu programu. Některé ženy se vydaly s Lili do Chrámu Bohyně, kde jedna z místních Avalonských kněžek vyučovala sborové zpěvy, které se zde zpívají při oslavě letního Slunovratu. Mě si zavolal místní posvátný kopec Tór, který je dominantou tohoto kraje. Na jeho vrstevnicích se je patrný prastarý posvátný labyrint, který částečně kopíruje ley linii sv. Michaela. O tomto kopci je známé, že je to brána do jiných světů. Při západu slunce, který je z tohoto místa opravdu úchvatný, jsem se propadla do jiného času a prostoru a měla velmi silnou vizi, která mi odhalila jeden z mých dalších darů a schopností a dostalo se mi jakéhosi zasvěcení. Teď už mi bylo jasné, proč jsem cítíla tak naléhavé volání a neklid. Toto místo mi otevřelo bránu k mým vnitřním pokladům…
Další den 17. 6. nás čekal celodenní výlet s místním historikem a mystikem Johnem. Nejdříve nás zavedl na jeden z kruhů v obilí, které se v tomto kraji v hojné míře objevují. Tento kruh byl nedaleko mohyly Silbury Hill, což je asi 4.500 let staré uměle vytvořené návrší. Tento kruh připomíná květ růže, napadla mě souvislost s Marií Magdalenou, která v Glastonbury údajně také nějakou dobu pobývala. Vstoupily jsme tedy společně do tohoto kruhu, procházely ho a každá z nás se nechala vést svým pocitem. Nakonec nás to všechny stejně přivedlo do jeho středu, kde jsme meditovaly a čerpaly energii tohoto místa. V kruzích v obilí jsou obsaženy určité aktivační kódy, které nás mění až na buněčné úrovni.
Poté jsme šly navštívit prastarou podzemní pohřební svatyni. Toto místo a jeho energie umožňují zanechat za sebou vše staré, očistit se a zbavit toho, co již nechceme a nepotřebujeme. Zde jsme si udělaly rituál a každá sama za sebe zde mohla vyslovit své přání. Pro mnohé to propouštění nebylo jednoduché, ale všechny slzy vyléčila a uzdravila sluneční lázeň, kterou jsme si ještě dopřály po opuštění podzemní svatyně.
Pak už nás čekalo starobylé Avebury se svými megalitickými kamennými kruhy. Zde jsme se mohli dotknout a spojit se s ohromnými kameny různých tvarů a rozměrů, které jsou živoucími knihovnami Země. Velmi silné a nezapomenutelné setkání…
Další zastávkou bylo světoznámé a opravdu monumentální Stonehenge. Měly jsme štěstí, dostaly jsme se do blízkosti asi patnácti metrů od hlavního vnitřního kruhu. Vnímala jsem velmi silný světelný sloup v místě tohoto kamenného kruhu. Je to jakýsi světelný chrám, který je v této době již pevně ukotven k zemskému krystalu a propojuje Nebe se Zemí. Podobný světelný sloup a chrám se nachází i u nás - v Praze na Vyšehradě. A jedním z našich úkolů na této cestě bylo propojit světelným mostem obě tato místa…což se stalo.
Na závěr výletu jsme ještě navštívily další kruh v obilí. Jeho tvar připomíná jakýsi zámek, který otevírá bránu…kam asi? Opět byla možnost se zde na chvíli posadit, meditovat, spojit se z vibracemi tohtoto místa… Cestou zpět jsme ještě zahlédly na Salisburských pláních Bílého křídového koně, jako pozdrav na rozloučenou a zároveň poselství pro nás všechny – běžící bílý kůn znamená osvobození, volnost, očištění… Krásný den plný slunce – ve vlasech…i v duši!
V pátek 18. 6. nás čekalo společné odpoledne v Chrámech Bohyně. Dopoledně měly některé ženy ze skupinky individuální rituál Menarche (oslava prvního krvácení) v Chrámu Bohyně s Avalonskými kněžkami. Ostatní se v této době opět mohly věnovat objevování krás a tajemství městečka Glastonbury. Já jsem se vydala do jedné malé kaple, zasvěcené Marii Magdaleně, kterou jsem tu vloni (náhodou?) objevila. Je tak malá a dobře skrytá, že o ní málokdo ví. O to čistější a krásnější je její léčivá a konejšivá energie i malého meditačního místa vedle. S požehnáním tohoto místa i Marie Magdaleny jsem do Čech přivezla plamínek světla z této kaple…
Odpoledne začínalo společným rituálem ve Velkém chrámu Bohyně, který připravily Avalonské kněžky jen pro naši skupinu. Letní Slunovrat je zde ve znamení vodního živlu a patronkou je Bohyně Domnu – bohyně vody,pramenů, jezer a řek. Dostaly jsme každá požehnání od Avalonské kněžky a byly jsme pokřtěny vodou ze dvou místních posvátných pramenů. Při společném rituálu jsme si každá mohla vyslovit a napsat svá přání a zanechat je zde v chrámu. Stejně tak jsme si každá mohla odnést sebou domů malý plamínek z ohně Avalonských kněžek. V Malém Chrámu Bohyně, který byl opět k dispozici celý jen pro nás, jsme mohly podle své chuti prožít nerušené dvě hodiny v meditaci či tichém rozjímání v laskavé a léčivé energii tohoto místa…
Sobota 19. 6. nás opět přivítala krásným a slunečným počasím. Společný program začínal návštěvou obchůdku se šperky z drahých kamenů a polodrahokamů, kde jsme měly pro naši skupinku dojednanou slevu na nákup všech šperků a kamenů. Majitel obchůdku a výrobce šperků Lui je i místním léčitelem a pracuje s energiemi drahých kamenů a léčí pomocí křišťálových mís a jiných hudebních nástrojů. Jeho šperky jsou velmi originální a energeticky velmi silné (mimochodem některé z těchto šperků si můžete prohlédnout a objednat u Lili v jejím internetovém obchůdku…)
Další naše cesta vedla k návštěvě dvou - tisíc let starých stromů Gog(muž) a Magog(žena). Tyto staré duby jsou pozůstatkem původního posvátného háje. Gog je v současné době už suchý, Magog ještě žije a plodí (všimla jsem si v jejím listoví i pár žaludů). S úctou jsem se zde spojila s bytostmi těchto stromů a dostala jsem zajímavé informace, které souvisí s nimi a s obrazem současné situace lidstva. Gog (muž) pomalu odumírá, stejně jako postupně umírá tisíciletá energetická nadvláda mužů v podobě agresivní a bojechtivé mužské energie. Ta musí zemřít, odejít ze světa, zetlít, aby se skrze ženu zrodila do nové podoby – čisté archetypální mužské kvality, která sebou přináší ochranu, bezpečí, laskavost a vnitřní sílu bez agresivity a boje. V pravý čas, ještě než Magog přestane plodit, z jejího plodu vyroste na tomto místě jeden nový strom – ženský i mužský zároveň – tedy budou zde v harmonickém spojení obě energie společně. Tak zní tedy poselství těchto prastarých stromů pro lidstvo… Krásné, že?
Cestou z návštěvy těchto starých moudrých stromů jsme navštívily podzemní svatyni na úpatí hory Tóru, ve které jsou posvátná jezírka napájena vodou ze dvou místních posvátných pramenů – ženského (s vodou červené barvy – s vyšším obsahem železa) a mužského (vodou bílé barvy s vyšším obsahem kalcia). Měly jsme tuto svatyni rezervovanou pouze pro naší skupinku, abychom se mohli nerušeně a v klidu očistit a vykoupat v těchto posvátných vodách, tak jak nás Bůh stvořil…Voda sice měla asi pouze kolem 5 stupňů, ale většina z nás odvážně absolvovala ponoření celého těla, často jen díky podpoře a povzbuzování ostatních žen…
Nedělní den 20. 6. nás čekal opět celodenní výlet opět s naším místním průvodcem Johnem. Tentokrát na pobřeží oceánu, k Merlinově jeskyni, Artušovu hradu a dalším místům na pobřeží. Cestou jsme měly bohužel malé neplánované zdržení, takže jsme k oceánu a Merlinově jeskyni dorazily o něco později. Tato jeskyně na pobřeží oceánu je přístupná pouze za odlivu, při přílivu je částečně zaplavená a téměř nepřístupná. My jsme dorazily v době, kdy příliv už stoupal. Přesto jsme se ještě rozhodly zdolat tuto překážku a dostat se dovnitř. Oceán je zde docela divoký, přesto se nám odvaha vyplatila. Několik účastnic zažilo trochu neplánovaný úplný křest oceánem při „dobývání“ této jeskyně, my ostatní jsme byly mokré jen k bokům. Stálo to za to! Úžasné dobrodružství a na sluníčku, které nám opět krásně svítilo jsme rychle oschly. Jen náš průvodce John z nás měl možná pár šedivých vlasů navíc. Podle jeho slov tak úžasnou „crazy“ skupinku ještě neměl.
Pak jsme se vydaly na prohlídku monumentálních zřícenin Tintangelu, což byl jeden z původních hradů krále Artuše. Po obědě a návštěvě malého přilehlého městečka jsme se vydaly k dalšímu místu na pobřeží. Putovaly jsme starou cestou ke skalním labyrintům na stěnách původního předkeltského neolitického osídlení. A pak ještě dál až ke kaňonu, který zde tvoří potok ve skalní průrvě a setkává se zde s oceánem. Tady jsme se jen nechaly konejšit a léčit divokou nádherou tohoto místa. Napadlo mě, že jsou tu přítomné všechny čtyři živly pohromadě v dokonalé harmonii. Pevná skála, o kterou se opírám, jako náruč Matky Země. Voda něžného potůčku i divokého oceánu, které se zde setkávají. Vítr mi čechrá vlasy… A oheň – ten hoří a plane v mém srdci... A ještě je tu Slunce, jehož paprsky ohřívají skálu na které ležím a hladí mě po tváři. Nádherné, nezapomenutelné…
Další naše kroky vedly lesní cestou k posvátnému vodopádu. Kdysi v těchto místech přebýval jistý svatý muž a lidé z celého kraje k němu přicházeli pro léčení. Aby toho nebylo málo, zde jsme se opět ponořily do těchto posvátných vod. Zajímavé a zvláštní fotky, plné světýlek a kroužků, nám potvrdily to, co jsme zde všechny cítily. Je zde přítomno velké množství přírodních bytostí. V místní svatyni jsme opět každá mohli zanechat svoji prosbu či přání.
Tento den byl opravdu nádherný, i když poměrně fyzicky náročný. Nás ovšem čekal ještě po našem návratu do Glastonbury jako dar léčivý koncert v Chrámu krystalů a léčení křišťálovými a tibetskými mísami a jinými hudebními nástroji. Tento zážitek nás přeladil na úplně jiné vibrace a přesunul nás do zcela jiné dimenze. Krásné, nadpozemské…
Všechno, co jsme až dosud během našeho pobytu zde prožily, propustily, zpracovaly a uzdravily nás vedlo k novému počátku. Čekal nás další den, který přinášel nový úsvit a naději do našich životů.
Slunovratové ráno 21. 6. pro nás začalo ještě dlouho před úsvitem. Vstávaly jsme ve 4 hodiny ráno, abychom se připojily ke slunovratové oslavě druidů, která začínala v 5 hodin ráno na místním posvátném kopci Toru vítáním Slunce. Společně s mnoha dalšími lidmi jsme se shromáždili na jeho vrcholu a sledovali východní oblohu plnou červánků, očekávající ten magický okamžik, až se nad obzorem objeví první paprsky Slunce…Neznám slova, kterými bych mohla vystihnout jedinečnost a krásu tohoto okamžiku. To se musí prožít. Ještě teď, během psaní těchto řádek se mi vrací pocity štěstí a vděčnosti, že mohu žít tady na Zemi, kde je možné prožívat takovou nádheru…
Po tak krásném ránu nás čekala návštěva Chalice Whell. Místa, kde se v nádherných zahradách nachází léčivý ženský pramen a také je zde Studna Grálu, kde měl být údajně po jistou dobu uschován Svatý Grál. Zatímco ostatní ženy a dívky se mohly v klidu seznamovat s energií tohoto místa, meditovat nebo se jen tak kochat jeho nádherou, skrze mě zde v této době vznikala a tvořila se nová esence s názvem Tajemství Grálu. Tato esence v sobě nese celistvou mužskou i ženskou energii a propojuje je do nádherné Jednoty.
V poledne jsme se zde všechny sešly a spojily se v ženském kruhu, abychom si společně udělaly slunovratový rituál a slunovratovou meditaci…
Odpoledne každá žena mohla prožít podle svého přání. Večer jsme se pak opět společně připojily ke Slunovratové oslavě ve Velkém chrámu Bohyně.
Poslední den našeho pobytu nás čekalo už jen balení, poslední nákupy, rozloučení s oblíbenými místy a pak už odjezd na letiště. Podle slov i pohledů mnoha žen bylo jasné, že se sem stejně jako já hodlají opět vrátit…
Co k tomu dodat závěrem? Snad jen jedno poznání, které jsem si během této cesty uvědomila. Ať už se v našem životě děje cokoliv, tyto krásné a zázračné okamžiky už nám nemůže nikdo a nic vzít.
Zůstanou už navždy zachovány v našem srdci jako nádherné poklady, odkud z nich můžeme čerpat svou sílu i v dobách „zlých“…
S láskou a vděčností děkuji Vesmíru za hojnost těchto nádherných darů…
Pro www.vnitrnibohyne.cz napsala Mirka Petrovičová